Téměř před měsícem byl k doživotnímu trestu odsouzen muž číslo jedna v obchodu s tzv. krvavými diamanty ze Sierra Leone v období 1991-2002, liberijský prezident Charles Taylor. Byl klíčovou osobností a příkladem vůdce státu, který svou sílu vystavěl na obchodu s těmito průhlednými kameny. Jeho odsouzení představuje část boje za odstranění tzv. krvavých diamantů.

 Diamanty nejsou vzácné ani co do výskytu, ani co do jejich složení. Objem jejich těžby je tak vysoký, že v žádném případě nelze hovořit o nedostupné a proto luxusní komoditě a struktura diamantu je podobná obyčejné tuze. Co dělá diamanty zajímavými je jejich image a komplexní systém kontroly těžby a tím i ceny. Co tvoří poptávku, je reklamními agenturami pečlivě vytvořená symboličnost tohoto kamene: symbolu lásky, romantiky zásnub, nekonečného citu.  Druhým důvodem vysoké poptávky je možnost převést značný finanční obnos do malého množství komodity. Diamanty jsou „zhuštěným bohatstvím“, majetek, který se vám vejde do dlaně a který vám na letišti žádný detektor kovu neodhalí.

Výskyt tzv. krvavých diamantů, které na počátku 90. let tvořily cca 5 % světové produkce, představoval pro diamantový průmysl klíčový problém. S krvavými diamanty to bylo jako s pedofilními kněžími, bylo jich pár, ale dokázaly zdevastovat reputaci veškeré legální a řádně prováděné produkce. Medializace vztahu mezi diamanty a financováním válečných konfliktů proběhla skrze filmový průmysl (film Krvavý diamant z roku 2006) a též díky masivnímu zapojení neziskových organizací (zejména Global Witness a Amnesty International), které se podílely na tvorbě kampaně za pozvednutí znalostí spotřebitelů. Byl vytvořen značný tlak na klíčové prodejce (např. společnosti Tiffany, De Beers), kteří měli právem obavy z propojování symbolu lásky s největšími brutalitami afrických občanských válek. Diamantový průmysl nechtěl projít smrtelnou stezku kožešinového průmyslu, který byl zdevastován osvětovou kampaní a devastací svého image. Strach z bojkotu diamantů zákazníky, kteří se dostali pod palbu výše zmíněných organizací, vedl k propojení byznysu, státní sféry a neziskového sektoru, na jehož konci stál tzv. Kimberlijský proces. Tedy systém certifikování diamantů, který měl zabránit prodeji krvavých diamantů.  Každý diamant je dle úmluvy, tvořící Kimberlijský proces, opatřen certifikací, která diamant provází od místa těžby až k zákazníkovi. Proč tento systém není a nemůže být funkční?

Za prvé, watchdogové organizace, které vznesly námitky proti prodeji a pašování diamantů se staly součástí vyjednávání a kontroly funkčnosti Kimberlijského procesu. Je tedy možné sledovat jisté rozpolcení pozic - NGOs se nacházejí jak v roli policisty, tak známkují svůj vlastní výkon. Toto může vést k nižší míře jejich kritičnosti.
Za druhé, diamanty, které jsou převáženy do zemí spotřeby, nemusí v žádném případě procházet oficiálními certifikovanými toky. Jejich pašování je zcela nenáročné, neboť nejsou detekovatelné detektory kovu a záleží tedy pouze na koncovém uživateli, zda požaduje certifikát či nikoliv. Pokud ne, diamant je možné převézt vně oficiálních toků.

Za třetí, diamanty a jejich původ musí být primárně monitorován zemí původu. Celý Kimberlijský proces ovšem předpokládá, že v zemích těžby bude dostatečná kapacita pro zajištění tohoto prvotního „oznámkování“. To je možné zajistit bez obtíží například v Jihoafrické republice, ovšem oproti tomu v zemích post konfliktních, jakými je například Sierra Leone, řešící tisíce závažných problémů, je zajištění náročného certifikačního procesu velkým oříškem a je možné předpokládat, že oficiální autority nemají sílu řádně zajistit všechny jeho části. A zde se vracíme okruhem k odsouzenému Charlesovi Taylorovi - klíčové pro celý certifikační proces je tedy zapojení elit daného státu. Pokud zde není snaha o podporu odstranění krvavých diamantů, poté je celý certifikační proces v ohrožení. Odsouzení Taylora je tedy důležitým signálem směrem k elitám.

Co z celé kauzy krvavých diamantů plyne: klíčový je spotřebitel. Pokud spotřebitel ukáže zájem o informace o původu zboží, které kupuje a chce znát příběh, který se za ním skrývá, má obrovskou moc měnit věci zásadního charakteru k lepšímu. V případě diamantů může zabránit tak zásadním hrůzám, jakými jsou občanské války a s nimi spojená devastace států, lidských životů i životního prostředí. Občanská válka zní jako uhlazený pojem z Ottova naučného slovníku, tak ještě jinak: ptejte se, co kupujete, neboť kdo se neptá, neví, zda náhodou není spolutvůrcem usekávání rukou, znásilnění, vytrhávání dětí z rodin do války, devastace úrody, rozleptání státní infrastruktury, nemocnic, silnic, zabíjení ohrožených druhů z důvodu hladu a nastolení války jako přirozeného prostředí, v němž umí lidé lépe žít než v míru, který po delší dobu nezažily.