Když budete v poli kukuřice a poběží proti Vám divočák, tak Vás asi zrovna nenapadne, jak by se dala vyčíslit chemická rovnice, pokud ji na Vás spolu běžící vypálí. Přesto, v rámci našich škol funguje systém zcela analogický: tvorba pod stresem je nejoblíbenější. A ještě lepší, tvorba po šoku a ve stresu „tak jsem se rozhodl, že Vám dám asi malý testík“. V životě jsem došla ke dvěma zjištěním: tvořím nejlépe, když mám možnost si vše připravit, schystat, to mi dodá klid pro soustředěnost. Tedy, polovina mého úspěchu je precizní příprava. Druhá věc, že mít optimální prostředí pro práci, vyjednávání, jednání a tvorbu čehokoliv je nesmírně důležité. Srovnejte si dvě situace- sedíte s přáteli v pohodlných křesílkách, popíjíte vínko a nebo klidně jen čaj a diskutujete, odpovídáte na vzájemné otázky. Nebo, o pár let zpět do minulosti, sedíte uprostřed lesa, v bunkru a vymýšlíte plán na dobití louky. A pak druhá situace- sedíte na železo dřevěné židličce, opíráte se o desku stolu, která studí, v místnosti je moc světla, na všechny je vidět, všichni jsou seřazeni v řadách a máte vymýšlet odpověď na otázku, která Vám byla naservírována.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu zastáncem alternativního vzdělávání, sama jsem prošla školou se studenou lavicí i třídou. Měla jsem možnost být pod vedení učitelů, kteří byli skutečnými charaktery, Křesťanským gymnáziem vedeným paní ředitelkou, která byla skutečným leaderem. S nulovým budgetem církevní školy vyčarovala zázraky, studenty znala jmény a hovořila s nimi partnersky. Ale sama se ptám, co by se stalo, pokud bych nebyla vedena, ale pokud bych s těmito učiteli spolupracovala, co by se stalo, kdybych mohla být tím, kdo vymýšlí pravidla hry spolu s nimi namísto toho bojovat o své setrvání ve třídě kvůli předmětům, které mně vážně nešly (chemické vzorce jsem se učila zpaměti včetně vyčíslení, protože jsem prostě milovala jazyky a historii a toto šlo mimo mne). Co by se stalo, kdybychom byli skutečný tým, v rámci něhož bych já nebyla ten, kdo se bojí, že udělá chybu, myšleno „pětky“ a kdo si může říci, co je pro něj smysluplné? Proč mi nikdy nikdo nedal přesný rozvrh dat testů?

Analogie: před třemi lety jsem převzala neziskovou organizaci. Na počátku jsme procházeli radikální restrukturalizací, která představovala skutečné lámání chleba. Buď obstojíme, nebo končíme. Pracovali jsme pod stresem. O tři roky později jsme se dostali do fáze, kdy již „nešlapeme vodu“, ale vím, že jsme finančně stabilizovaní, v Business Leaders Forum pracují výjimeční lidé a kolem BLF stojí stabilní skupina úžasných, osvícených partnerů. A po třech letech sama na své kůži cítím jaký blahodárný efekt má ono „uf, obstáli jsme a nyní můžeme s volnější myslí tvořit“. Díky uspokojení základních potřeb jako je zaplacení nájmu a týmu jsme se dostali do fáze, kdy můžeme růst, rozvíjet se, naučit se a co je důležité, můžeme si dovolit i testovat možnosti dříve než učiníme rozhodnutí. Jsem přesvědčená, že série úspěchů na poli společenské odpovědnosti firem, které díky Bohu nyní zažíváme a které vznikají díky činnosti Business Leaders Forum, je dána právě tímto: získáním pocitu bezpečí, možnosti rozhodovat v mnohem širších mantinelech a díky vědomí, že to co děláme je smysluplné.

Stejně jako v našem byznyse, tak i v základním a středním vzdělávání je třeba dětem poskytovat pocit bezpeční ve smyslu zajištění základních potřeb, ale též možnost rozhodování se v rámci širších mantinelů a činnosti, jichž se účastní. Dávat jim důvěru, že sami ví, co je pro ně smysluplné. Věřím, že jen tak, stejně jako Business Leaders Forum budou rozkvétat a sílit.