Frustrace, totální frustrace. Tak se cítím, když dnes a denně potkávám fantastické ženy a dívky, které porodem přicházejí ze světa rozletu do pozice ptáčete, kterému zastříhli proti jeho vůli křídla.

Jak je možné, že všechny dívky v mém okolí, které mají své první dítě, shodně říkají, že jít do práce na dva dny v týdnu by pro ně bylo bomba, a v té práci nejsou? Vždyť tu máme dvě skvěle se doplňující skupiny: příslušník první volá: „Nebaví mě 24/7 přebalovat, chci vydělat peníze, jít mezi lidi, přemýšlet nad kreativními úkoly, diskutovat, prostě pracovat i mimo domácnost.“ A člen druhé, člen týmu firmy, volá: „Já nestíhám, jsem šíleně busy, nemám čas ani na sebe!“

V České republice je dneska na mateřské 23 % žen s vysokoškolským vzděláním. Podle portálu Máma v práci má zájem pracovat 87 % žen. Proč tedy nepracují? Myslím, že jednou z hlavních překážek je neflexibilita pracovních úvazků a přehlížení benefitů plynoucích z najímání maminek s menšími dětmi.

Proč tedy vždy chtít maminku zpět co nejdříve, a to i na částečný úvazek?

První vezmu úhel pohledu zaměstnavatele:

Vaše bývalá zaměstnankyně patrně prošla výběrovým řízením, kdy jste identifikovali její potenciál a vybrali ji před xy dalších žen a mužů. Je dobrá, prostě je dobrá a narozením dítěte se nezmění nic, jen to, že na vás nemá tolik času jako dříve. Ale ten, co má, a to vám garantuji, vám neprohospodaří na Facebooku a na cigárkách. Ona prostě chce domů za rodinou, má tah na branku.

Za druhé, díky narození dítěte přešla do nového modu „služba 24/7“ a v tempu. Tedy, nově si v drsném tréningu osvojila neskutečný nášlap. Jak to doma vypadá? Dítě vám pozvolný start zkrátka neumožní. 7:00 a někdy i 5:45- První „mamíííí“ z postýlky a už se jede. Totální nasazení každý den. Skvělý tréning, jak na West Pointu.

Za třetí, mamči mají ty nejdrsnější kouče - svoje děti. Když není vše nachystáno, když není objednávka splněna včas, trest je drsný - nervy drásající řev. Máte minimální prostor pro práci na jedné věci, většinou držíte v hlavě minimálně 3 naráz: vystoupit z metra, rozrazit lidi, popadnout kočárek, nezarazit se na díře, co dudlík, zvoní mobil, je to ta správná stanice, jasně podám piškůtek…

Za čtvrté, maminky jsou radostné. Změna prostředí, možnost být doceněn za úsilí (na rozdíl od mimča) v práci minimálně ve formě mzdy, rozradostní každou.

Druhý úhel pohledu, ze strany ženy. I když statistiky jasně ukazují, že ženy zájem mají. Tedy jen stručně a možná více než k tomu „proč“ k tomu „jak“.

Myslím, že Virginia Woolfová v roce 1929 dala skvělé shrnutí toho, proč ženu obohacuje práce: v knize A Room of One´s Own píše: žena musí mít svou pracovnu a své vlastní peníze. Minulý týden jsem nechtíc strávila víkend s párem - muž, otec dvou dětí a jeho milenka. V jaké roli je jeho žena, pokud nepracuje? V roli bezvýchodné. V jaké pozici je, pokud nemá místo, svou pracovnu, kde si může věci promyslet? Rada Wolfové zní banálně, ale myslím si, že je velmi důležitá a v současné společenské situaci, kdy rozvodovost dosahuje víc než 50 % je udržení práce důležité.

Za druhé, mít možnost si od dětí odpočinout nám dává velkou šanci být lepší maminkou. Kdo poznal, ví, že čas s dítětem je krásný, ale též neobyčejně psychicky náročný a malý break je skvělý pro obě strany.

Za třetí, návrat na full time nikdy nebude takový skok, pokud obě strany (rodiče i děti) uvidí, že práce maminky je součástí života rodiny.

Samozřejmě, ne všechny pracovní pozice návrat umožňují, ale jsem si jistá, že včasná diskuse o tom, jak se věci budou dít po narození miminka, by měly být součástí běžných rozhovorů ve firmách a v nich otevírat cestu k tomu, aby pozice ženy byla volena tak, aby její návrat možný byl. Pokud tudy cesta nevede a firma je zaslepená a nechce využít potenciálu své zaměstnankyně, poté je třeba hledat firmu, která je osvícenější. Velmi pravděpodobně její inzerát naleznete na pracezeny.cz.